Dusík je nejdůležitější živina pro dosažení vysokého výnosu. Jeho dostatečná dostupnost zajišťuje větší listy, a tím i více odnoží a také rychlejší vývoj jednotlivých listů. Naopak nedostatek dusíku snižuje rychlost iniciace budoucího klasu, čímž klesá počet potenciálních klásků (zrn v klasu).
Přežití vytvořených odnoží může být ovlivněno interakcí mezi dávkami a načasováním aplikací dusíku.
Pokud je počet odnoží nižší než optimální, aplikace vyšších dávek dusíku na začátku růstového období (Zadoks 25-30) zvýší počet odnoží, a tím i konečného počtu klasů.
Pokud se populace rostlin vyvíjí podle plánu, neměla by se tato manipulace s plodinou provádět, neboť to může vést k nadměrnému růstu listů a odnoží a k poléhání. Pokud je počet odnoží přiměřený, měly by se zpočátku používat nižší aplikační dávky.
Při pěstování pšenice jarní je doba pro tvorbu listů a odnoží velmi omezená, takže pro dosažení požadované rychlosti raného růstu a počtu odnoží je rozhodující včasná aplikace a vysoké dávky dusíku.
Všechny tyto faktory přispívají ke zvýšení výnosu, jak je patrno při aplikaci dusíku u pšenice.
Vliv dusíku na výnos lze jasně vidět na této křivce odezvy na dusík, kde aplikace dusíku téměř zdvojnásobuje výnos plodiny. Při aplikaci velmi vysokých dávek se odezva na aplikovaná množství dusíku vyrovnává, a dokonce klesá v důsledku nadměrného růstu listů a poléhání porostu. Optimální dávka dusíku (N opt) je dávka, při níž je dosaženo maximálního ekonomického přínosu.
Fosfor je po dusíku považován za druhou nejdůležitější živinu z hlediska jeho vlivu na růst a vývoj rostlin. Po vyvinutí dvou až tří listů začne být rostlina při neustále stoupajícím počtu listů a výhonků závislá na fosforu, který získává z půdy. Dostupnost fosforu v půdě je ovlivněna mnoha faktory, jako je např. pH, ostatními živinami, jako je např. hliník, železo a vápník, vlhkostí půdy a teplotou.
Je proto důležité zajistit aplikaci snadno dostupného fosforu, aby nedošlo k omezení tohoto časného růstu odnoží. U ozimé pšenice je důležité brát v úvahu dvě načasování. První během časného zakládání porostu (Zadoks GS 13-25), kdy rostlina rychle roste a vytváří odnože a kořeny, a druhé, jakmile začíná jarní růst (Zadoks GS 25 -30). V období od března do května se spotřebuje 70 % fosforu, proto musí být aplikace fosforečného hnojiva zaměřena na splnění tohoto požadavku.
Je prokázáno, že jarní aplikace fosforu zvyšuje výnos.
Pokud je dostupnost fosforu z půdy omezená, lze jako další zlepšení výživného stavu plodiny zařadit do programu fosfátové výživy rostlin aplikací fosforu na list. Zlepší se tak růst a vývoj rostlin na podzim a časně z jara.
Síra je ve výživě další kritická živina, kterou rostlina potřebuje k zajištění trvalého růstu vyvíjejících se odnoží. Stavebními kameny pro růst rostlin jsou sirné aminokyseliny, z nichž se tvoří mnohé z rostlinných bílkovin. Síra je v rostlině špatně translokována, čímž jako první utrpí nové listy. Pro odstranění tohoto problému by se měla provádět neustálá dodávka síry v několika aplikacích, aby byly uspokojeny požadavky v období maximální potřeby. K překonání přechodného nedostatku lze zařadit také síru aplikovanou na list.
Mangan a zinek jsou dvě důležité mikroživiny, které ovlivňují vyvíjející se výnosové prvky, jako je například větší počet klasů a velikost zrn, což vede k vyššímu konečnému výnosu.
Mangan a zinek souvisejí také s vyšším příjmem jiných živin, a to makro- i mikroživin.
Počet vyvinutých odnoží je ovlivněn těmito faktory:
Obecně platí, že čím nižší je počet semen a čím časnější je setí, tím více jednotlivé rostliny odnožují, konečný počet odnoží pak závisí na počtu odnoží, které přežijí až do tvorby klasů. Na počet odnoží a jejich přežití má vliv: